Obnova bunkru se odkládá

Zdravím návštěvníky webu SatelitniBunkr.cz a této Facebookové skupiny. Mám pro Vás několik zpráv. Tento týden jsem dostal od města zamítnutí ohledně možnosti pronájmu pozemku okolo bunkru. Důvody neznám.

Když k tomu přičtu další zamítnuté žádosti posledních týdnů, včetně té varianty, kde jsem pouze žádal o možnost POVOLENÍ provedení úprav na městském pozemku (úprava záhozu bunkru a snížení výšky terénu u bunkru o cca 15 cm) s tím, že pozemek by zůstal městu, dostávám se k tomu, že jsem všechny varianty vyčerpal: prodej ne, pronájem ne, povolení jednorázových úprav za mé peníze ne, umístění mnou koupeného vlajkového stožáru na pozemek ne (možné další projednání pouze za podmínky, že na něj dám vlajku EU spolu s vlajkou ČR a platil bych za místo pro svůj stožár i nájem).

Celá moje aktivita s bunkrem byla pojatá volnočasově a za mé peníze. Nevím, co je důvodem zamítnutí, protože se mi nikdo z města neozval, ale beru na vědomí, já jsem ve městě Znojmo host. Teď akorát nevím, proč mi tedy vlastně město Znojmo před pár měsíci pozemek, na kterém stojí bunkr, všemi hlasy zastupitelů prodalo – město by ušetřilo čas svých představitelů a já ušetřil své peníze a celkově už i spíše několik stovek hodin času.

Když jsem před měsíci na bunkru začal, měl jsem dojem, že kolemjdoucím se aktivita líbí. Jako Karlovarák jsem uklízel v masce při čištění bunkru i lidské exkrementy, co tam lidé za posledních x let devastace zanechali. I to byla součást mé volnočasové aktivity. Tři hodiny jet z práce z Prahy, sehnat si ubytování, uschovat si někde nářadí a pak se vrhnout do temnot bunkru.

Jasně, jsem realista, betonových bunkrů jsou tisíce a město má jiné starosti k řešení. Tento týden jsem pochopil, že moje aktivita není vítána. Další zkušenosti pro mě.

Včera večer jsem dojel do Znojma a vyzvedl jsem si od příznivců své nářadí, co jsem měl u nich uschované. Z bunkru samotného jsem vyzvedl barvy a nářadí, co jsem měl připravené na opravu stropu bunkru, takže pokud vás kolem jedenácté hodiny večer překvapilo auto u bunkru, tak to jsem byl já.

Tímto bych chtěl zpětně poděkovat kováři do Dobšic za pomoc s nasazením pancéřových dveří a těm úředníkům, kteří mi tehdy vyšli vstříc s odvozem zeminy a „historických odpadků z bunkru“.

Mějte se. P.

Bez papírů neriskuji a tři zamítnuté body ze tří

Stručně:

  1. Papírovací proces stále není hotový, musím čekat
  2. Město Znojmo zamítlo úpravu terénu v těsné blízkosti bunkru, dále zamítlo úpravu záhozu – to vše se nachází na jejich městském pozemku. A dodalo, že nemá zájem se na úpravě okolí bunkru na městském pozemku nijak podílet, logicky. Asi si dám na nějakou dobu pauzu a počkám, co se vyvine.

Více na Facebooku Satelitní bunkr

Satelitní bunkr - duben 2019

Novinky ze Satelitního bunkru od července jen na Facebooku, web už není potřeba

Web Satelitního bunkru splnil svůj účel – představit co je v plánu s řopíkem a zjednodušit případné snahy o propojení mezi mnou a místními v Oblekovicích, to se povedlo víceméně splnit. Web navíc ještě posloužil jako dočasné úložiště prezentací pro zastupitele a zároveň i několika místním připomněl, kde a v jakém stavu se bunkr nachází – že byl po mnoho let veřejně přístupný a sloužil kromě jiného asi i místním / kolemjdoucím jako nouzová kadibudka.

O to smutnější bylo, že to po mnoho let bylo kolemjdoucím, armádě (ale ta je ráda, když se řopíků a starostí s nimi spojených zbaví) a městu asi úplně jedno a čekalo se, až „do toho někdo po hlavě vlítne“. A byl jsem to já, Karlovarák.

Každý kdo provozoval vlastní web ví, že je nutné se o web starat a platit poplatky za provoz. Protože web Satelitní bunkr nic neprodává a většina komunikace mezi „bunkráky“ probíhá přes Facebook a specializované weby, a protože až na výjimky okolo bunkru chodí jen místní z Oblekovic, nemá cenu web dál udržovat a tříštit můj čas a peníze – od 30. 6. 2019 tak najdete novinky jen na Facebooku Satelitního bunkru, tento web posledního června končí.

Není řopík jako řopík

Mám 2 bunkry, oba bunkry používají kalibrované IoT teploměry s vlhkoměry a umístění je v téměř stejných místech uvnitř bunkru. Vzdálenost bunkrů od sebe je cca 40 km. Jeden řopík je na tom evidentně lépe. Nejde jen o absolutní hodnoty vlhkosti, ale i rychlost změny. Žádné velké závěry z těchto měření sice nelze vyvozovat, ale i tak je vidět, že rozdíly jsou. Jeden trpí na vlhkost více a i změny jsou rychlé, ale ten druhý naopak reaguje na změnu venkovní teploty a vlhkost se zpožděním a vlhkost se drží obvykle do maximálně 80 procent.

Květnové novinky s bunkrem

Stručné novinky:

  1. částečné zbroušení opálené omítky v levé střílně bunkru
  2. oklepání nesoudružné omítky v levé střílně bunkru
  3. ještě se budu muset rozhodnout, jestli nebude lepší odstranit vnitřní omítku za pomocí sekáče na bouracím kladivu v celém vnitřku bunkru a nechat finálně jen holý beton s tím, že by se výhledově provedla penetrace a nátěr silikátovou (ne silikonovou) barvou. Nevýhodou je náročnost přípravy podkladu pro silikátové nátěry a ne úplně zanedbatelná cena, zkušenosti už mám z prvního bunkru.
  4. stropnice bunkru je poškozená, do bunkru při dešti trochu zatéká a stropnice samotná je navíc i špatně vyspádovaná (ne všechna voda odtéká)
  5. dovoz drobností z mého prvního bunkru a uschování u ochotného souseda v Dobšicích
  6. na bunkru je lopata a drobné základní nářadí
  7. přihlásil se emailově první zájemce, který by chtěl pomoci s obnovou bunkru. Bydlí poblíž bunkru a při první příležitosti se potkáme a probereme naše představy, přinejhorším dáme aspoň kafe.
  8. odeslány žádosti na město, abych mohl snížit výšku terénu u bunkru a jak případně upravit zához čelní stěny bunkru
  9. ještě „papírování“ s Ministerstvem obrany, vše je v procesu
  10. Teploměr s vlhkoměrem od T-Mobile v bunkru funguje dobře a poskytuje přehled o vlhkosti a teplotě
  11. Protože jsem pro PostCrossing.com na prvním bunkru využíval služeb České pošty – PohledniceOnline.cz, zkouším možnosti na získání množstevní slevy při posílání pohlednic ze Satelitního bunkru (až přijde ten správný čas), současně nabízený voucher na 10+1 pohlednice zdarma není pro tyto účely příliš vhodný = malá sleva a konkurence je levnější. Protože jsem jich už touto službou zaslal do zahraničí několik desítek kusů, není to nereálné a uvidíme.
  12. Teď jen čekat na výsledky „papírování“ s institucemi,  pak se může plánovat dál.

 

Město zamítlo umístění vlajkového stožáru, nakonec ve Znojmě nebude

I špatné zprávy jsou zprávy a jsem za ně svým způsobem i rád, aneb lepší něco, než nic.

V březnu jsem požádal o možnost umístění již koupeného a vyrobeného vlajkového stožáru na pozemek města Znojma u bunkru. Když jsem svůj projekt Satelitního bunkru před několika týdny osobně představoval několika lidem z města, neměl jsem pocit, že by v mé žádosti se stožárem bylo vysloveně něco, co by nutně muselo vadit. Bohužel už v té době mě ale tlačil čas na umístění a odvoz stožáru od výrobce. O nějakou dobu později jsem navíc v rámci jiné žádosti snažil emailově obrátit na všechny zastupitele města, které jsem neměl jak jinak zastihnout, takže kontakt na mě byl známý snad všem. Read more

Porodní bolesti na Satelitním bunkru

Jak už to tak bývá, nikdy nejde vše podle představ. Několik komplikací se již podařilo vyřešit – např. sehnání, dovoz a adaptace pancéřových dveří, zprovoznění dveřního závěsu na rámu, zatímco na dalších věcech se průběžně v rámci časových a finančních možností pracuje.

Více pozornosti než bylo plánováno si také vyžádá bunkrové satelitní zařízení na připojení k satelitní síti Iridium (na satelitech se třeba podílela i firma Frentech Aerospace z Brna). Zařízení shodou špatných náhod buď špatně přežilo zaslání mezinárodní poštou, anebo byla v konfiguraci zařízení chyba, která zařízení po pár testech znefunkčnila až tady na místě. Každopádně satelitní zařízení bylo po marné vzdálené snaze několika zahraničních techniků přijít na možný zdroj problému, odesláno zpět do zahraničí a to stylově – z nedaleké pošty v Dobšicích.

Až bude zařízení opět provozuschopné, poputuje zase zpět do ČR, byť ne asi přímo na poštovní adresu bunkru, protože Satelitní bunkr na přidělení evidenčního čísla čeká a těžko říci, kdy tento proces skončí. Čeká se tím pádem i na samotné nainstalování poštovní schránky, přičemž Česká pošta už slíbila při místním šetření běžné doručování… Read more

Jak bude velká satelitní přepojovací stanice pro systém Starlink? Asi jako řopík…

A něco pro příznivce satelitních projektů – včera brzy ráno našeho času mělo dojít k vynesení „prvních“ 60 satelitů Starlink firmy SpaceX na poskytování celosvětového vysokorychlostního internetu, bohužel díky povětrnostním vlivům byl start rakety Falcon 9 odložen, tak snad uvidíme start už dnes – 17. 5. 2019. Megakonstelaci satelitů má tvořit až 12.000 kusů na nízké oběžné dráze (LEO) ve dvou výškách cca 350 a 550 km s plánovanou životností satelitů do 8 let, přičemž se jedná o opravdu ambiciózní projekt, který budil, budí a asi i nadále bude budit emoce a způsobovat debaty jak u možných zákazníků, tak i u konkurenčních firem pracujících na podobných projektech. Z mého pohledu jsou hlavní tři témata – finanční udržitelnost projektu, bezpečná likvidace vysloužilých satelitů a nezarušování frekvenčních pásem obecně – v úvahu připadají Ku, Ka, anebo i milimetrová.

V nedávné minulosti jsem se podobným velkým konstelacím trochu věnoval a dostal jsem pozvání do ranního vysílání Studia 6, které díky právě rannímu vysílání a mému lehkému spánkovému deficitu pro mě bylo tak trochu výzvou. A když jsem i po skončení vysílání mimo televizi během dne dostal dotaz, jak by mohla být rozměrově velká jedna přepojovací stanice systému Starlink, který takových stanic plánuje až těžko uvěřitelný jeden milion, nenapadlo mě nic lepšího, než odpovědět ve stylu: „včetně antény a vybavení asi tak jako jeden řopík“…

Naštěstí to bylo opravdu až nějakou dobu po vysílání, takže odpadla nutnost vysvětlovat širšímu okolí, co je to ten „řopík“… Asi ten spánkový deficit. Ještě tak, aby se jeden „řopík“ stal nedejbože mírou pro definici přibližné velikosti pozemních přepojovacích stanic pro satelity na LEO … To by se tvářil Elon Musk asi stejně zamračeně, jako já po ránu… 🙂 Read more

Zařízení od Davida

Dárek pro Satelitní bunkr a poděkování

Nestává se často, že by někdo něco zadarmo udělal, ale výjimky se stávají…

Bunkr zaujal i sprejery, už je zamknuto

Mám radost, že se bunkr líbí kolemjdoucím, nedávno navštívil někdo se sprejem i vnitřek bunkru a na jedné stěně zanechal větší dílo. Venku k tomu ještě zase smajlíka. Tak aspoň to venkovní je hezké. Díky za zájem a práci navíc. Od včerejška je už zamknuto, poděkování si zaslouží fachman z Dobšic za spolupráci při úpravě a nasazení dveří.

Obnovy se dočká jen bunkr, kromě vlajkového stožáru v okolí nic neplánuji

Několik kolemjdoucích se opět ve čtvrtek dopoledne ptalo, co budu provádět s okolím bunkru. Zakoupit se mi podařilo jen pozemek pod bunkrem, takže odpověď je jednoduchá – nic. Výjimkou je jen vlajkový stožár, který bude umístěn nedaleko bunkru na městském pozemku.

 

Historický odpad z bunkru už je pryč

Zpětně díky městu Znojmo za spolupráci při odvezení „historických odpadků“ ze vnitřku bunkru. Odpad jsem už dříve vytřídil a napytloval.

PostCrossing.com pro MJ-SR71 v květnu 2019

Satelitní bunkr čeká na poštovní schránku

Před pár dny odešla žádost na přidělení evidenčního čísla pro Satelitní bunkr ve Znojmě, teď se bude už jen čekat. Bude to letos, anebo až příští rok? Nechám se překvapit. Na základě toho pak bude nainstalována poštovní schránka, bunkr snad do té doby zase o něco více „prokoukne“.

Každopádně zkušenost z mého prvního, byť nyní již hibernovaného, bunkru na Mikulovsku říká, že NEJEN díky PostCrossing.com se dokáže předválečný bunkr díky pohlednicím a dopisům dostat téměř do 30 zemí po celém světě! To jsem zvědavý, jak dopadne Satelitní bunkr ve Znojmě. Když nad tím přemýšlím, aktuálně kolem 100 přijatých pohledů, k tomu 40 odeslaných s fotkou bunkru, to už bych si měl požádat o nějakou dotaci za propagaci konkrétního místa, stejně jako propagaci opevnění a celé České republiky, ne? 🙂

Ale zpět k tématu poštovní schránky – samotná poštovní schránka už je zajištěna, takže teď to opravdu záleží na někom jiném. Česká pošta už dříve potvrdila, že bude doručovat poštu do bunkru, takže teď jen trpělivost…

PostCrossing.com pro MJ-SR71 v květnu 2019

PostCrossing.com – stav v květnu 2019 pro Satelitní řopík na Mikulovsku (MJ-SR 71).

Vojenský ústřední archiv - 1937

Nestaví? Vymlouvají se? Zažalovat! – aneb archivní materiály

Dnes byly přidány do Fotogalerie nějaké ty archivní materiály, které se podařilo dohledat k řopíku a danému stavebnímu úseku Znojmo z Vojenského ústředního archivu v Praze. Díky Vojenskému ústřednímu archivu za bezproblémovou spolupráci, ostatně jako vždy.

Ředitelství opevňovacích prací, které výstavbu řopíků ve 30. letech zadávalo prověřeným státně-spolehlivým civilním firmám na základě výběrových řízení s cílem dosáhnout co nejnižší cenové hladiny, muselo občas čelit situacím ne nepodobným jako v naší době. Zakázku v roce 1937 vyhrála firma Eduard Oškera ze Znojma (ve spolupráci s firmou Hynek Smejkal, také ze Znojma) s nejnižší cenovou nabídkou a … nezačala ani stavět… Vojenská správa se s tím moc „nepárala“.

Vyhrála firma se svojí nabídkou zadávací řízení? Vyhrála. Měla začít stavět? Měla. Začala? Ne.

Zakázku tedy firmě odejmout a bezprostředně padl příkaz firmu/firmy zažalovat ve smyslu zákona na ochranu republiky. Dneska by se to dalo srhnout stylem „ŽÁVES“ … Tedy žádné velké … s…nažení 🙂

Při bližším studování textů zadání úseku ve Znojmě v roce 1937 mohly provázet těžkosti – podle dokumentů se stavební firmy před podáním nabídek nemohly podívat na všechna místa, kde měly být pevnůstky postaveny. A ještě k tomu pak došlo k prokazatelnému růstu cen za materiál. Stavět se nakonec nezačalo ani v roce 1937, ale až na jaře v roce 1938…

Řopíky ve Znojmě nakonec postavili „Pražáci“ – firma Ing. Antonín Karfík a arch. Josef Hvězda v roce 1938…

Satelitní bunkr tedy pochází z roku 1938…

Satelitní bunkr - duben 2019

První práce na bunkru, lidé jsou zvědaví

Velikonoce se dají strávit různými způsoby, v mém případě došlo na další schůzku na městě a zároveň na první práce na bunkru. A zájem kolemjdoucích byl velký.

E.ON dovede elektřinu k bunkru za 600.000 Kč

Zkoušel jsem ve Znojmě vše možné i nemožné, ale nejbližší elektrická přípojka pro můj Satelitní bunkr je několik set metrů daleko. A jak sám vím z praxe, každý metr kopání a nejen placení věcného břemene, je drahé. I tak díky E.ONu za nastínění všech možností.

Mám od bunkru sice jen pár metrů vedení vysokého napětí 22 kV, ale taková sloupová trafostanice, to je bratru 600.000 Kč, takže nic. Pokud něco budu chtít na bunkru dělat, jsou tyto možnosti:

  1. elektrocentrála
  2. trakční akumulátor a měnič 12 V / 230 V v autě
  3. bod 2) a k tomu solární panel
  4. bohatého sponzora
  5. prodat vlastní ledvinu

Takže to vyhrává asi bod 2) a 1)

Nedá se nic dělat, ale zkusil jsem to.

Kam s ním? Aneb vlajkový stožár je po roce hotový

Vlajkový stožár je zamotaný příběh – výrobci Kooperativa a Amako. Teď, anebo nikdy. Před rokem jsem věděl, že i kdyby na jídlo nemělo být, k bunkru to chce pořádný stožár. Kovový, festovní, žádný kompozit. To byl rok 2018 a já si teprve tvořil představu, co a jak budu chtít. Následovalo hlasování mezi kolegy a také v nejbližším okolí ohledně vzhledu, propočítávání nákladů, snižování výšky, studování předpisů … nebylo to jednoduché a rychlé, jak jsem čekal (jako obvykle).

Dnes telefonát: „Vlajkový stožár je hotový, přišel ze zinkovny. Kam ho chcete?“ – no, to je právě problém. Ve Znojmě by musel jít na městský pozemek, aneb je to díky jiné prostorové dispozici, kam bych ho chtěl dát – a to ještě není schválené městem. Paradoxně se tak může stát, že během dubna ještě nebude schválené umístění ve Znojmě a stožár tak poputuje do Březí, kam měl původně v roce 2018 jít, aneb dlouhodobé plánování může pak dopadnout paradoxem – ze Satelitního řopíku ve Březí jsou věci odváženy do Znojma, ale vlajkový stožár půjde do Březí, protože jsem tehdy ještě věřil, že ve Březí to třeba nějak dopadne…

 

 

Funkční část Satelitního bunkru je na cestě do ČR

Dnes jsem dostal informaci, že funkční část Satelitního bunkru se tento týden vydala směr Evropa, dorazit by mohla za pár dní. Kdybych tehdy na začátku věděl, že tenhle můj nápad udělat Satelitní bunkr skutečně komunikujícím bunkrem se satelity Iridium bude tak náročný, realizaci bych si dnes už asi rozmyslel. Skutečnost je ale taková, že zařízení je na cestě, pak bude probíhat nějakou dobu zkoušení a jakmile podmínky, čas a stav bunkru dovolí, bude finálně umístěno na bunkr – tedy letos 🙂

 

Satelitní bunkr - březen 2019

Aprílové novinky

Tento víkend a dnešek heslovitě:

  1. Kontrolní návštěva ve Březí, konzervační práce, demontáž části věcí z antény, vyzvednutí dopisů a naložení přebytečného drobného materiálu – převoz na Satelitní bunkr
  2. Dovoz vchodové mříže, uložení pancéřových dveří ve Znojmě (dveře není zatím možné nainstalovat)
  3. Jednání na radnici ve Znojmě, dojmy dobré, došlo k dojednání dalšího termínu návštěvy na další prezentaci. V Březí mi nikdo takovou pozornost, ani zájem, nevěnoval. Nevím jak to dopadne, ale minimálně přístup je dost odlišný.
  4. Zloději kovů kdysi při vykrádání pancéřových z bunkru uřízli kromě jiného část dveří, spodní čep jim nešel vyjmout, tak prostě uřízli část 10mm silných dveří, aby je dostali ven. A ten zbytek co zůstal samozřejmě překáží při snaze nasadit nové dveře.
  5. Zmrzačený bunkr se zbytkem dveří a zaseklým čepem versus moje „kombíková hobbydílna“ – 2:0 pro bunkr. Sobotní, a ani nedělní, pokus o vyndání spodního čepu a zbytku dveří nevyšel. Nepomohl ani olej, ani větší kladivo, nepomohla ani klasická elektrická příklepová vrtačka s množstvím vrtáků i do železa. Když to nejde silou, použij větší sílu, říká se. Nastal čas použít můj „Goliáš tým“ – trakční akumulátor 12V 180 Ah, 2000 (4000) Wattový měnič  12 V / 230 V, pneumatické bourací kladivo, SDS plus vrtáky neznámých výrobců (bohužel přítomné SDS vrtáky byly do železobetonu, takže na vrtání pneumatickým bouracím kladivem až na závěr nedošlo, zkusil jsem i vytlučení). Nevyšlo to. Moje původní představa, že uříznu horní část vystouplého čepu a zbylou část pak pomocí kovové kulatiny násilím vytluču, se během dne rozplynula jako pára nad hrncem. Za stavu lehkého zoufalství jsem nasadil vrtací kladivo a „probíječ zdí řopíků“ – čtyřbřitý SDS plus vrták Bosch do železobetonu o průměru 18 mm, který vrtá i skrz armování. Prohrál jsem i tak. Je potřeba více pokory, snahy a lepší technika (autogen), anebo silná elektrocentrála a svářečka. Slabou útěchou mi budiž fakt, že spodní čep byl v minulosti pravděpodobně trochu „zavařen“, což se ukázalo až v průběhu mého boje, takže moje snahy o vytlučení byly předem pravděpodobně odsouzeny k neúspěchu.
  6. Začal jsem alespoň s očistou vnější části řopíku – odmechování za pomoci úhlové brusky a nasazeného ocelového kartáče.
  7. Zhodnocení: příště to snad bude lepší… 🙂

Potvrzeno! Satelitní bunkr si bude povídat přes vesmírné satelity Iridium

Přirovnal bych to například ke stavění modelů ve skleněné láhvi, atd. Jistě znáte: „Tolik práce, a přitom taková blbost, co?“

Satelitní bunkr dostane připojení k vesmírným satelitům. Nehledejte za tím žádné spiknutí, ani podezřelou činnost. Satelitní bunkr ve Znojmě dostane připojení do vesmíru, bude reportovat teplotu, úroveň nabití akumulátoru v bunkru a třeba i rozsvěcet dnes ještě neexistující malé blikající světélko na stejně zatím neexistující anténě. A měsíční připojovací poplatek bude ve výši jednoho skromnějšího obědu.

Pozadí příběhu ve stručnosti:

Bylo to původně zařizováno od podzimu 2018 pro Satelitní řopík ve Březí a vyplynulo to z aktuální a původně neplánované situace – satelitní řopík ve Březí po několika měsících práce na obnově okolí u bunkru díky náhodě dostal satelitní anténu. O dalších několik měsíců vznikl nápad, když už je to dvojnásobný satelitní řopík s velkým „S“, proč jej neudělat trojitým Satelitním řopíkem s nějakou vazbou na satelity. Nápad jednoduchý, ale jak to zrealizovat s důrazem na praktičnost, vzhled, časové možnosti a hlavně cenu. Následovalo hledání použitého zařízení ze zahraničí, sbírání informací, pomohla trocha tvrdohlavosti a také špetka štěstí.

Řopík s poštovní schránkou a připojením do Vesmíru. Americká technologie a systém, přičemž jedna součástka na všech satelitech je vyrobená v České republice – v Brně, satelity jako celek byly přitom navrženy ve Francii. Technická pomoc a prvotní rady díky jednomu technikovi z Ruska, který pracuje ve firmě která tyto služby jako jedna z nemnoha na světě zákazníkům zajišťuje. Tomu říkám mezinárodní zapojení. Západ, východ, my zase „uprostřed“, taková neplánovaná historická paralela, dalo by se říci.

Každopádně pro mě žádná politika, prostě jenom lidi z masa a kostí co přemýšlí, jak ten nápad zrealizovat. Snad jen ta smlouva v ruštině je pro mě drobnou komplikací, protože rusky nerozumím (už jsem se ve škole neučil), naštěstí všechno se řeší v angličtině. Potěší podobný smysl pro humor napříč státy, ať už je to technik z USA, Francie, anebo Ruska. O to víc si toho vážím. To vše na původně Československém bunkru… A když už jsem u toho, něco o té komerční telekomunikační síti Iridium si můžete přečíst například na serveru Kosmonautix

Takže tak.