Jak bude velká satelitní přepojovací stanice pro systém Starlink? Asi jako řopík…

A něco pro příznivce satelitních projektů – včera brzy ráno našeho času mělo dojít k vynesení „prvních“ 60 satelitů Starlink firmy SpaceX na poskytování celosvětového vysokorychlostního internetu, bohužel díky povětrnostním vlivům byl start rakety Falcon 9 odložen, tak snad uvidíme start už dnes – 17. 5. 2019. Megakonstelaci satelitů má tvořit až 12.000 kusů na nízké oběžné dráze (LEO) ve dvou výškách cca 350 a 550 km s plánovanou životností satelitů do 8 let, přičemž se jedná o opravdu ambiciózní projekt, který budil, budí a asi i nadále bude budit emoce a způsobovat debaty jak u možných zákazníků, tak i u konkurenčních firem pracujících na podobných projektech. Z mého pohledu jsou hlavní tři témata – finanční udržitelnost projektu, bezpečná likvidace vysloužilých satelitů a nezarušování frekvenčních pásem obecně – v úvahu připadají Ku, Ka, anebo i milimetrová.

V nedávné minulosti jsem se podobným velkým konstelacím trochu věnoval a dostal jsem pozvání do ranního vysílání Studia 6, které díky právě rannímu vysílání a mému lehkému spánkovému deficitu pro mě bylo tak trochu výzvou. A když jsem i po skončení vysílání mimo televizi během dne dostal dotaz, jak by mohla být rozměrově velká jedna přepojovací stanice systému Starlink, který takových stanic plánuje až těžko uvěřitelný jeden milion, nenapadlo mě nic lepšího, než odpovědět ve stylu: „včetně antény a vybavení asi tak jako jeden řopík“…

Naštěstí to bylo opravdu až nějakou dobu po vysílání, takže odpadla nutnost vysvětlovat širšímu okolí, co je to ten „řopík“… Asi ten spánkový deficit. Ještě tak, aby se jeden „řopík“ stal nedejbože mírou pro definici přibližné velikosti pozemních přepojovacích stanic pro satelity na LEO … To by se tvářil Elon Musk asi stejně zamračeně, jako já po ránu… 🙂